MOSTY našich studentů

25/ 11 2015

Studenti Fakulty strojní TU v Liberci zabodovali v mezinárodní soutěži.

Studentské týmy z naší fakulty byly úspěšné v mezinárodní soutěži „Brückenbauwettbewerb 2015" ve stavbě mostů.

 

Soutěž probíhala na Brandenburgische Technische Universität Cottbus-Senftenberg za účasti 15 studentských týmů z BTU Cottbus-Senftenberg, TU Worclaw, TU Liberec a z univerzity Zielona Góra. Soutěž současně probíhala na ShanghaiSecond Polytechnic University v Číně, kde se soutěže zúčastnilo dalších 27 týmů. Obě akce probíhaly současně, takže účastníci pomocí on-line spojení mohli sledovat kolegy v Číně a naopak.

 

Cílem soutěže bylo sestavit most, který přenese největší zatížení a současně bude mít nejmenší hmotnost. Materiál na konstrukci mostu byl předem definovaný. Jednalo se o dřevěné tyčky, lepidlo a provázek. Všechny materiály byly dodány pořadatelem soutěže, tj. BTU Cottbus-Senftenberg. Jiné materiály na stavbu nebyly povoleny.

 

Naše fakulta strojní byla zastoupena třemi týmy a přesto, že se jednalo o vůbec první účast v této soutěži, byla naše účast velmi viditelná. Před našimi týmy se umístily pouze týmy z pořádající BTU Cottbus, které mají s touto soutěží dlouholeté zkušenosti.

 

Tým Liberec 1 v zastoupení Tomáš Kořínek, Janka Styková a Jan Pavlovec obsadil 3. místo v evropských týmech. První tři evropské týmy byly současně hodnoceny i s dalšími 27 účastníky v Číně. Náš tým obsadil 4. místo!

Tým Ronima v zastoupení Roman Rybáček, Nikola Stripačuková a Martin Jirucha obsadil 4. místo v evropských týmech.

Tým Tacoma v zastoupení Ondřej Baťka, Martin Dvořák a Tomáš Tisovský obsadil 5. místo v evropských týmech.

 

Naše týmy vsadily na strategii lehkých konstrukcí.

http://www.hs-lausitz.de/groups/brueckenbau/brueckenbauwettbewerb-2015/teilnehmer.html.

 

Tým Liberec 1
Hlavní motivací k přihlášení do soutěže byla chut´ porovnat  se se zahraniční konkurencí a zkusit, zdali budeme vůbec schopni aspoň trochu konkurovat. Při pohledu do výsledků předchozích ročníků nám bylo jasné, že jedině s lehkou konstrukcí máme šanci uspět. Při budování prototypů mostu jsme si ověřili, že přesnost a kvalita provedení stavby jsou klíčovými faktory úspěchu a proto jsme byli obzvláště pečliví při lepení finálního mostu. Vzhledem k tomu, že jsme se zúčastnili této soutěže poprvé, jsme byli výsledkem velice překvapeni. Na naší škole mi chybí podobné soutěže, v nichž studenti skloubí znalosti z různých oborů a pevně věřím, že se to v budoucnu změní,“ doplnil Tomáš Kořínek za tým Liberec.

 

Tým Ronima
„O soutěži jsme se dozvěděli (velmi příhodně) během přednášky z předmětu Dynamická únosnost a životnost. S přáteli jsme se domluvili a do soutěže se přihlásili. S nadšením jsme se vrhli do práce v domnění, že postavit most z „dřívek od nanuků“ bude snadnou záležitostí. Zakrátko jsme si ale uvědomili, že náročnost stavby bude mnohem větší, než jsme očekávali. Byli jsme jediný tým bez studentů doktorského studia, což byl nesporný „hendikep“, který nás však neodradil. Vytvořili jsme si 3D model mostu a ten jsme konzultovali s některými našimi vyučujícími, jejichž přístup byl velice vstřícný a bylo cítit jejich nadšení pro naši věc.


Budování mostu vyžadovalo spoustu času. Důvodem byla především složitost konstrukce, snaha dosáhnout co nejvyšší kvality zpracování a velké množství jiných problémů. Stále se objevovaly nové „dětské nemoci“. Celou stavbu provázela vášnivá diskuze nad tím, jakou nejlepší možnou cestou konstrukce se vydat. Nakonec jsme zkombinovali poznatky ze školy se selským rozumem. S těmito skutečnostmi jsme postavili soutěžní most. Během stavby jsme si dali velice záležet, aby byla výsledná konstrukce co nejpřesnější s minimem chyb. Přesto jsme si po stavbě uvědomili, že jsme udělali konstrukční chybu, která nás následně stála mnoho cenných bodů.


Samotná soutěž byla velkým překvapením, protože oproti předchozím ročníkům se množství účastníků více než ztrojnásobilo. Návštěva univerzity i samotná soutěž probíhala ve velmi přátelském duchu, místní studenti i profesoři byli velice milí. Organizace soutěže byla velice dobře připravená, během celého průběhu nenastal žádný větší problém. Ačkoliv jsme byli po prohlídce konkurenčních mostů velice pesimističtí, výsledek nás velmi potěšil. Přestože jsme byli na soutěži prvním rokem, porazili jsme týmy ze škol, které se účastní pravidelně," zhodnotila Nikola Stripačuková za tým Ronima.

 

Tým Tacoma

„Do soutěže jsme se přihlásili až na poslední chvíli, aniž bychom skutečně věděli, do čeho jdeme. Prvotní impuls vznikl v kanceláři katedry energetických zařízení, kde diskuze o numerických simulacích proudění zmutovala v povídání o mostech z dřívek od nanuků. Odtud už nebylo daleko k sestavení vlastního týmu, který, stejně jako nespočet dalších skvělých nápadů, poprvé spatřil světlo světa v jednom populárním harcovském podniku. Vybaveni pouze prvotním nadšením jsme udělali krok do neznáma a potvrdili naši účast. Tak se, po vzoru nejslavnějšího mostu, který kdy spadl, zrodil Tacoma team a Technická univerzita na poslední chvíli získala do soutěže ve stavění mostů dalšího reprezentanta.


S přípravou jsme začali záhy. Nejprve jsme provedli průzkum webových stránek soutěže, kde byly zaznamenány výsledky předchozích ročníků a také pravidla soutěže. Jelikož nikdo z nás německy neumí a webové stránky "neumějí" anglicky, využili jsme služeb našeho dlouholetého spolupracovníka - google translatoru. Pravda, překlad, který říkal: „Neexistuje žádná s kým jste zaujatost mostní svítidla“, nás trochu zmátl. Cesta k úspěchu je ale málokdy přímočará. Následně jsme se konečně pustili do práce. Kritéria hodnocení kvality mostu byla dvě: hmotnost a nosnost. Poté, co jsme vzali v úvahu naši přirozenou lenost, bylo vše jasné – Náš most musí být co nejlehčí!


Na přípravu mostu nebylo příliš mnoho času. Potřebný materiál jsme získali přibližně dva týdny před soutěží a z časových důvodů jsme se nad lepidlem a dřívky jen málokdy sešli najednou všichni tři. Na první schůzce jsme si jako tvar mostu zvolili ideální oblouk. Naše volba byla podložena mnohými výpočty provedenými v prostředí jedné z učeben katedry textilních a jednoúčelových strojů a zdála se být velice vhodná. Záhy ale přišel další zádrhel. Po vzoru českého génia Járy Cimrmana jsme udělali tzv. úkrok stranou. Podlehli jsme vidině jednoduchého řešení (v jednoduchosti je přeci síla!) a hnáni pocitem vlastní geniality jsme vytvořili konstrukci tak úžasnou, že jsme jen stěží ovládli nutkání vrátit zpět naše diplomy. Konstrukce to byla velice lehká, to je pravda. Na druhou stranu ale připomínala spíše stojan na kotlík k táboráku, nežli stabilní most. Fakt, že při prvotním testu neunesl ani 10 kilogramů, nás utvrdil v tom, že náš úkrok zřejmě nebyl správným směrem. V myšlenkách jsme se vrátili zpět k oblouku.


Vzhledem k pracovním povinnostem členů našeho týmu se náš tým již nikdy nesešel nad stavbou mostu v plné síle a dále jsme byli nuceni stavět most již jen po dvojicích. Nejprve jsme ve dvou poslepovali obloukové bočnice mostu. Den na to se most přestěhoval ke třetímu členu týmu, zatímco zbylí dva zůstali v nevědomosti nad tím, jaký osud dále čeká výsledek jejich čtyřhodinového snažení. Most jsme nakonec dostavěli až den před odjezdem, přičemž jeden z nás ho dokonce poprvé viděl v celku až těsně před odjezdem. Skutečně na poslední chvíli. I přesto měl ale most pouhých 109g a vypadal docela stabilně. „To by mohlo vyjít.“, shodli jsme se. S vědomím toho, že nemáme  nejmenší tušení, kolik náš výtvor unese, a vybaveni nadějí a sebevědomím, jsme vyrazili směr Německo. Po několikahodinovém strastiplném bloudění po německých vesnicích, kdy jsme se obávali, že ani nedojedeme, nám Odměnou bylo zjištění, že most unesl bezmála 40 kilogramů a díky sázce na nízkou hmotnost, která byla suverénně nejmenší ze všech ostatních konstrukcí, jsme si vysloužili 364 bodů, což stačilo na páté místo. Pravda, nyní víme, kde byla slabina konstrukce, a že výsledek mohl být možná lepší, kdybychom při stavbě projevili více odpovědnosti.  Ale vzhledem k situaci, jaká byla, hodnotíme náš výsledek velmi kladně.


Konkurenční týmy z TUL se umístily těsně před námi na 3. a 4. místě  Vezmeme-li v úvahu fakt, že první a druhé místo zaujaly domácí týmy, které měly za sebou zkušenosti z předchozích let a jistě měly i výhodu znalosti měřicího zařízení, dostatek času, materiálu a prostoru k testování. Troufáme si říci, že Technická univerzita na této soutěži výrazně zazářila. Úspěch ocenili i samotní organizátoři, obzvlášť když to byla pro TUL první účast a hned nechala za sebou většinu týmů z Německa, Polska i Číny.  Je to důkaz, že TUL má co nabídnout a že studenti umí. Příští ročníky se bez naší účasti rozhodně neobejdou,“ popsali Ondřej Baťka a Tomáš Tisovský za tým Tacoma.

 

"Gratuluji všem týmům k jejich výbornému umístění. Za účast a reprezentaci naší fakulty jsem se rozhodl udělit odměnu formou stipendia," doplnil děkan fakulty strojní profesor Petr Lenfeld.