Připojte se na Instagramu
Nemálo kritických slov bylo vysloveno k současnému stavu tabulí v některých posluchárnách na VŠST. Většinou se poukazuje na nevyhovující a mnohdy naprosto špatné osvětlení, hladkost a lesklost povrchu černých tabulí. K osvětlení tabulí jsou připomínky zcela oprávněné. Ovšem k povrchovému stavu tabulí je třeba jednak říci, že to je také pravda, ale na druhé straně si musíme položit otázku, proč tomu tak je, když skoro každého půl roku se tabule natírají?
Tak často se tabule nenatírají skoro na žádné škole a přesto tam mají tabule lepší! Čím to tedy je?
Zdá se, že velmi podstatný vliv na rychlé zhoršování povrchu tabulí asi bude mít málo pečlivá údržba, nebo jinými slovy, umývání tabulí. Ono totiž stálé utírání popsané tabule suchým hrubým hadrem přispívá k vyhlazování laku a tak skoro pravidelně za jeden semestr dokážeme v hodně frenkventovaných posluchárnách skoro zrcadlově tabuli vyblýskat. Ono totiž utírání tabule na sucho je pro někoho pohodlnější, jindy zase nemožné, protože tam není voda atd.
Má-li učitel splnit rozsáhlý program výuky, nemůže si sám pečlivě umývat tabule a ztrácet tak spoustu času. Volí tedy cestu nejrychlejší – maže na sucho – „at´ se práší, či nepráší, at´se to blýská nebo neblýská“. Kdo ovšem nejvíce naříká, jsou sami studenti. A je to zejména jejich vina. Byly doby, kdy studenti zachovávali ke svým učitelům více úcty a kdy i učitelům mazali tabule a nebyli k tomu žádným způsobem pobízeni.
Dnes ovšem studenti považují tyto dobré mravy za přežitek a nakonec trpí sami. Tabulím by jistě hodně prospělo, kdyby byly na sucho mazány jen zcela vyjímečně a na mokro téměř výhradně. K tomu by ovšem bylo zapotřebí nejen příslušné vybavení do každé posluchárny, ale i trošku ochoty ze strany studentů, kteří alespoň o přestávkách budou důkladně vodou umývat tabule.
Domníváme se, že jistě nikoho neponíží a ani nebude považován za „šplha“, když učiteli během přednášky či cvičení řádně vodou umyje tabuli. Nezdá se Vám, že otázku kvality kritizovaných tabulí mají studenti i ve svých rukách?.
STROJAŘ Listovka 11. (1964)